Život má mnoho výhod a jahod

Uznávám, titulek je zavádějící, vůbec nechci psát o výhodách života. Každopádně: jdu si takhle jednou ulicí a vzpomínám na film, kde se komiks stane reálem a lidem jdou od pusy bubliny s napsanými větami. Vzpomínáte na něj? Nejsem si jistá, ale mám pocit, že i sem tam nějaká myšlenka tam z někoho vylítla ve formě bubliny nad hlavou. No a teď se dostávám k jádru té jahody. Představila jsem si, po vzoru scénářů budoucnosti, jak nám každý bude moct číst myšlenky v bublině nad hlavou. Jenže ouha. Jak číst? Vždyť to nejde…nevím, jak vy, ale moje myšlenky jsou abstraktní. Málokdy myslím ve větách. Myslím v pocitech a obrazech. Když mě napadne nějaká věta, zpravidla si uvědomím, že přemýšlím. Ale většinu času přemýšlím bez vět a podvědomě. (Nebo taky vůbec, někdy:) Takže co by se objevilo v mojí bublině? Jiná dimenze? (Ale fuj). Tímto chci jen uklidnit všechny puberťáky, rodiče i děti, žáky i učitele (a politiky, i když těm zpravidla nepřeju…no, ony se jejich myšlenky dají někdy číst až moc dobře), že MYŠLENKY NIKDY ČÍST NEPŮJDE, buďte v pohodě.