sádlo máslo

tak jsem včera večer po osmé hodině jela znavena metrem domů. tupě zírám před sebe, na nic nemyslím. okolí skoro nevnímám. jela jsem ze Skalky - z konečný. Postupně přibývali lidi. vedle mě zazvoní mobil (v zastávce - pro pedanty). slyším: ahoj, prosímtě, zapneš mi pouta až přijdeš domů? NO TY BRĎÓ, říkám si. do mojí mdlé mysli se vplížila asociace pout potažených červeným plyšem...podívám se na slečnopaní vedle mě. je sympatická, hezky upravená. a najednou jako blesk ze špinavého nebe: jo tyhle Pouta myslela...!