Fascinace Prahou

Jdu takhle odpoledne podél Botiče, žádný člověk v dohledu. Jenom metr přede mnou se pase potkan. A támhle druhý ... a třetí (z vysokého smrku letí, ne, to sem vlastně nepatří). Na padesátimetrovém úseku jsem nakonec potkanů potkala pět (a nebyli pod kamenem, jak by se některým mohlo zdát). Na toho posledního jsem musela několikrát zadupat, protože mi nechtěl uhnout z cesty, a i poté se vzdálil jen lehkým poklusem. Příště s sebou na procházku vysoké boty a neoprén (neb jsem slyšela, že potkan může vyskočit do výšky a kousat).
No a pak už jen metr vysoká hromada sněhu na chodníku pod vršovickou vinicí.
V Praze se pořád něco děje.