orchidejová dohra

zvadla. poletí na kompost. aby pěkně zetlela a mohly vyrůst nové kytky. ale vlastně byla mrtvá dávno předtím, než shodila všechny květy. už tehdy, na dlažebních kostkách ležela bez života. co naplat. všechno jednou skončí. a dalo by se říct, že už nemám o čem přemýšlet a spekulovat, když už ji nemám před očima... ha, omyl. orchidej shodila veškeré květy. zvadlé. až na jeden, který je krásně bílý a vypadá jako z vosku. můžou to být dva tři dny a on je pořád stejně svěží. a já ještě stále nic nechápu. nehledám v tom hlubší smysl... ale hlavou mi to vrtá a vrtá...
možná jsem ji měla využít k nějakému pohanskému rituálu :)