Praha je hovno

Růžové tričko s papouškem a stříbrnými flitry, diskofilní hudba, skleněné píčoviny pro turisty. Servírky a číšníci, dokonce i prodavačky v obchodě, co se na člověka tváří tak, jak si to pamatuji ze školky, když výjimeční jedinci šikanovali ostatní. Jenom proto, že nejsem postarší lochnesska z německého předměstí, která si do Čech přijela utratit svých pár drobných, aby si zalevno užila ten pocit utrácení. Pražské výlohy se mi zdají být plné zbytečností, navíc nevkusných a předražených. Praha kafkovská. Rudolfinská. Karlova. Dnes už prázdné pojmy, které se hodí jen do průvodců (průvodce jsou vůbec hybridy - v jakémkoliv městě).
Proto si ve Varech připadám jako na procházce růžovým sadem. Včera jsem šla na čumendu jenom po výlohách - neříkám, že jsou ceny dostupné - ale ten luxus? Něco takového vídám jen v zahraničních časopisech pro dámy, vždycky jsem myslela, že "takový" luxus neexistuje, že si to jen redaktoři vymysleli, aby dámy mohly snít o princeznách. Jenže tady se po promenádách pohybují arabské ženy jako pávice. Ruské rodiny se chovají přátelsky, ne nadutě jako v metropoli. V každém obchodě a trafice mi ochotně poradí, sami od sebe poděkují a pozdraví.
A dost! Na závěr lamentace si dovolím něco z jiného soudku Pro ptáčky zpěváčky.