ideální vztah

něco ideálního logicky nemůže existovat. viz platon. veškeré vztahy jsou pouhými nedokonalými napodobeninami něčeho ideálního, vzorového. nicméně podle aristotela (ach, ty základy filozofie s praštěnou němčinářkou se člověku vryjou do paměti...) člověk vždy hledá svoji druhou polovičku, ať už je ten, koho hledá, muž nebo žena. jenže to by znamenalo, že každý může být šťastný jen s jedním člověkem...
... a možná to tak je. akorát se mi nelíbí/nezdá, kolik kolem sebe vidím vztahů, které podle mého subjektivního hodnocení do této kategorie nespadají. jako by všichni zlenivěli a dali přednost... pohodě, zvyku, jistotám. možná by člověk měl strávit celý život hledáním té jedné pravé polovičky. jenže mnohem víc než o ideály jde o to nebýt sám.
proto si myslím, že člověk nemá hledat toho pravého. i když se to mé romantické povaze příčí. stejně ho nenajdete. nebo půjdete za iluzí, za odrazem hvězd na vodní hladině... zbytečně. )
fuck. fuck. uznávám, ničeho jsem se nedobrala. uznávám, že jediné, na co jsem přišla, je právě ta zbytečnost a asi propadnu beznaději, skepsi a zoufalství.

PS ne! má to cenu. má cenu hledat a doufat. jinak by nemělo cenu žít... fuck...