To je ale veda

Predem se omlouvam za svou klavesnici, jakmile budu v Cechach, budu psat s diakritikou. To je veda, to je veda...takhle vetsinou konci debata o vztazich na icq, i nazivo. Naposledy jsme mluvili (respektive mluvily) o tom, ze dobry vztah se vyznacuje tim, ze jsme v pohode a dejme tomu "stastni" i kdyz zrovna nejsme s tim druhym clovekem. Ze se neuzirame. Ale...v tom pripade se jedna o trosku jinou formu zamilovanosti, nez o jake clovek normalne slycha, nemam pravdu? Proto mi to prijde trochu paradoxni. V podstate dobry vztah je, kdyz do sebe ti dva nejsou zamilovani, nebo aspon nijak extremne. Proste kdyz jsou spolu radi. To je vse, nic vic nic min. Zatimco kdyz je clovek zamilovany, touzi po tom druhem porad, sni, je mimo a tak. Taky bych rekla, ze se casto stava, ze clovek opusti dobry vztah kvuli tomu, ze se zamiluje do nekoho jineho a citi se na chvili strasne stastny (coz ho zpravidla za nakou tu dobu stejne prejde). Co mi vsak vubec neni jasne, je to, jak necemu takovemu predejit??????????????????????? Pripada mi to cele jako bludny kruh.