Scénář mojí existence se začíná nebezpečně podobat tanci mezi kapkami deště. A že je to někdy pořádná skočná. Moje ministerstvo vnitra se ustálilo v pohodlném sarkasmu. (A ministerstvo zahraniční nefunguje.) Nemám co psát, protože mě nic vtipného ani zajímavého už dlouho nenapadá, za což se stydím. I tak se mi ale občas zdá, že věci zbytečně moc komplikuju. Na svou obranu mohu jen říct, že je to občas těžký, nevědomky objevovat Ameriku.
(Přitom stačilo, aby mi někdo na začátku života dal mapu.)