Něco se děje, něco je ve vzduchu, něco se vrací, něco vystrkuje drápky - ve mně. "Je Ti čtvrt století, tak na nás koukej nezapomínat!" vyplázla z kamen ruka čerta v pěsti sevřené psaní. "Myslela sis o sobě možná trochu hodně," pokračuje se v něm: "A proto teď máš, co si zasloužíš - splín nejsplínovatější. Co si o sobě myslíš? Že má být všechno podle Tebe? Že do všeho vidíš? Že můžeš ostatní soudit? Že Ty a jen Ty děláš věci správně?"

Myslím, že máte všichni pravdu, kromě mě. Takže zapomeňte, že jsem něco řek.