Sága pro nedospělé

Co je dobré a co zlé? Včerejší večer jsem strávila v letním kině na Střeláku na úchvatném filmu Proti zdi. Stručně bych ho popsala jako prvoplánovou moderní tragédii s vyšumělým koncem (tedy kdybych si tuhle větu přečetla někde v programu, asi bych na ten film schválně a se zvědavostí šla:). Vlastně mi každá tragédie připadá prvoplánová, ale zpět k filmu: hlavní postavy jsou Turci žijící v Německu. Kupodivu se film ani slovem, ani obrazem nedotýká rasismu nebo diskriminace. Cahit je vágus středního věku: narkoman, ochlasta a násilník. Na začátku filmu se snaží o sebevraždu tím, že najede autem proti zdi. Na psychiatrii se setká s mladou a krásnou Turkyní, která pro změnu páchala sebevraždu pomocí žiletky. Seznámí se, a ona chce, aby si ji vzal – prý kvůli rodičům, protože ona chce žít a šukat (podle vlastních slov), a to ne jen s jedním chlapem. Takže sňatek „na oko“. Když ne, tak si prý podřeže žíly. Cahitovi se Sibel zželí. Vezme si ji………………….a že nevíte co? Zabouchne se do ní. Kdo by to byl čekal? A tady na tom místě končím. To je vlastně teprve začátek celé tragédie. Já také nechci, aby to vyznělo negativně. Film se mi v podstatě líbil, i když nechápu pointu. Je to mojí mentalitou?

P.S. podtext – kdybyste ho náhodou nevyčetli – je následující: jemný nátlak zajděte si na to, ZAJDĚTE NA FILM, ŠUP NA FILM a napište mi, jak se vám líbil.